Miracle of fate - 1.díl

17. února 2013 v 17:58 | Timbrel |  Miracle of fate
Přidávám 1.díl očekáváné povídky. Časem asi zavedu takový to 'Dokud nebude 5 komentářů, nebude další díl.', ale všechno se ukáže na čtenářích, tedy na vás.
,,Víš co? Mám toho dost. Nejsem tvoje hračka, aby si's se mnou jen hrál, a když už nemůžeš, tak mě odhodil. Je konec,'' zařvala jsem na kluka, který seděl na mé posteli. Měl kamenou tvář, která vyjadřovala jen jedno, poslouchal mě. Věnoval mi pozornost.

,,Takhle by to šlo?'' zakřenila jsem se na chlapce, když se zvedl z postele, aby si upravil svůj smokink.
,,Myslím, že jo. Jen by jsi před tím měla vyvolat hádku,'' připomněl malou drobnost.
,,Nikdy jsem takového tupce jako je on neviděla. Nejradši bych ho na místě zabila,'' zuřila jsem.
Začala jsem po pokoji chodit sem a tam. Chlapec ve smokinku s havraními vlasy mě pobaveně pozoroval. Zastavila jsme se před zrcadlem. Uhladila jsem si černé šaty, které ladily k mašli ve vlasech a černým lodičkám. Popadla jsem kabelku do ruky a vyšla z pokoje. Zuřivě jsem sešla schody. Máma svůj uplakaný pohled věnovala mně.
,,Nedívej se na mě tak,'' prosila jsem svou matku, která odvrátila pohled od mého obličeje a raději se zvedla.
,,Vy jste se s Jonasem pohádaly?'' zajímalo mámu. Zamračila jsem se na ní, avšak jsem jí neodpověděla.
,,Russellovy už čekají,'' přiřítil se do domu Toby, který byl taktéž ve smokinku. Sáhla jsem po černém kabátku na věšáku a vyšla před dům.
,,To s Jonasem je mi líto,'' prohodila při čekání na Jonase a mého otce, kteří tam nejspíš plánovali, jak nejrychleji utéct z dosahu tetičky Ruth.
,,Mami, my jsme se nepohádaly,'' protočila jsem oči. Z domu vyšel Jonas s mým otcem.
,,Upozorňuji vás pánové, jestli jste plánovali výmluvu tetičce Ruth, tak vás předem upozorňuji, že tetička Ruth má skvěle naplánovaný víkend v Fildesbeaku,'' oznámila máma, když jsme se plahočili do černého velkého auta.
,,Ona bude tady? Celý víkend?'' pootevřel pusu můj táta. Neměl rád tetičku Ruth, to ostatně nikdo.
,,Na to, že má dneska pohřeb Katrin vypadáš v pohodě.'' řekl Jonas, když jsme seděli v prostorném autě. Toby, můj starší bratr, se zájmem pohlédl na hodinky. Jonasovi jsem na otázku neodpověděla, nechtěla jsem. Snažila jsem se tomu pohřbu sebe víc vyhnout, ale nešlo to. Vzpomínka na okamžik, kdy našli Mandyino tělo. Auto zastavilo před hřbitovem, kde postávalo už několik osob v černých oblecích a šatech. Ani jednoho z nich jsem neznala, nikdy neviděla. Katrin jsem znala moc dobře, byly jsme nejlepší kamarádky, ale pak jsme se musely odstěhovat do Londýna. Nevím, co tady chtějí naše rodiče dělat, jestli mi chtějí připomenou místo, kde Katrin umřela? O tohle jsem vážně nechtěla stát. Vystoupily jsme z auta a s klidem šly směrem k místu, kde už byly hloučky lidí. Zahlédla jsem mámu Katrin, paní Smithovou.
,,Ehm, paní Smithová?'' promluvila jsme k ní. Otočila se na mne, měla slzy v očích. Bylo mi jí líto. Při pohledu na tohle neznámé prostředí a Katriinu mámu, jsem si vzpomněla na ni.
,,Abbie, to si opravdu ty? Neskutečně si se změnila, od té doby, co jsme se neviděly,'' byla překvapená. Jestli mě obdivovala, neměla co.
,,Vy jste se vrátily, nebo jste přijely jen na pohřeb?'' zajímalo paní Smithovou. Zřejmě měla chuť si povídat, ale já vůbec.
,,My..My, jsme se přestěhovaly,'' odpověděla jsem jí a sklopila pohled.
,,Tak to mě těší, hrozně moc se toho tady změnilo. Všichni, co tady bydlely se po té nepříjemné věci odstěhovali. Pozůstatek lidí jsou jen starší nebo ti, co mají výdrž. Divím se, že jste sem zpátky přistěhovaly,'' kroutila nad svojí poslední větou hlavou. Taky nechápu, proč jsme se sem znovu přestěhovaly. A copak lidi dostali strach? Nemají proč, Katrin zmizela úplnou náhodou.
,,A vy jste tady zůstala?'' zeptala jsem se se strachem v hlase. Připadala jsme si zase v té nepříjemné chvíli, kdy jsem
nemohla najít Katrin. Vybavil se mi její křik a bouřku. Ten pocit, že jste ještě mohly zachránit kamarádku byl strašný. Všechno bylo v pořádku, nechápu, proč se to stalo. Nikdy si to neodpustím, stejně tak to, že jsme se sem musely znova přestěhovat.
,,Ne, teď bydlím ve Francii, je tam mnohem příjemnější prostředí. No nic, ráda jsem tě viděla,'' usmála se a odešla. Ještě jsem neviděla nějakou matku, která by se takhle chovala na den pohřbu své jediné dcery. Taky jsem se zrovna nechovala nejlíp, ale chtěla jsem se vyhnout vzpomínkám. Bolestným vzpomínkám, které mě pořád provádí po nocích. Přišel farář a začal s kázáním. Neposlouchala jsme ho, nechtěla jsem se dívat na rakev, v které ležela. Zhluboka jsem polka, když spouštěli rakev dolů. Farář přihodil rukou trošičku hlíny. Všichni přítomní se rozcházeli. Stála jsem jako přikovaná, necítila jsme se zrovna dobře. Motala se mi hlava, v očích jsem měla slzy.
,,Moc mě to mrzí,'' objal mě Jonas. Začala jsem mu brečet do trika. Byl jediný, komu jsem věřila v tomhle novém světě. Věřila jsem Katrin, ale ta teď ležela dole, v zemi.

Ležela jsme v posteli a přemýšlela o chování všech, co se přestěhovali. Zpříma jsem hleděla na protější zeď, pak z okna a zpět na zeď. Připadala jsem si v tom pokoji odcizená, byl prázdný. Zavazadla u dřevěné skříně, obraz nad postelí, stůl vedle postele, jediné co nejvéce zaplňoval pokoj byla postel. Byla jsem jako v jiném světě, na jiném místě ba někde na jiné planetě. Vstala jsem z postele, obula si papuče a přistoupila k oknu. Na obloze nádherně svítily hvězdy. Byl to nádherný pohled na otevřenou tichou krajinu plnou hvězd. Tohle jsem celý rok neviděla, v Londýně není kde. Ale Londýn má i své výhody, ale tady jsem pociťovala takový ten domov. Ticho, prostor, nádhera a noční i denní pohoda. Pociťovala jsem chtíč jít ven, jenže rodiče by v tom bránily. Honily se jim myšlenky jako Co když ji někdo přepadne, znásilní nebo jí ublíží? Jejich názory jsem často nechápala, ale já jsem opravdu chtěla, skoro až potřebovala, jít ven. Do toho tmavého, černého a temného prostoru.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Adri:3 Adri:3 | 17. února 2013 v 18:07 | Reagovat

:O Aw God. It's incredible. :3

2 Ronnie Ronnie | Web | 17. února 2013 v 18:39 | Reagovat

Moc pěkný :D Strašně mě zajímá, jak to bude pokračovat dál :)

3 Ash Ash | 17. února 2013 v 19:01 | Reagovat

Krásný to jo, zlato. :) Těším se na další díl! :3

4 Bajsik Bajsik | 17. února 2013 v 19:04 | Reagovat

Krásný <33 čumím s otevřenou držkou :DD

5 Trevy Trevy | 19. února 2013 v 7:13 | Reagovat

Nádhera!:)

6 Anita Anita | 19. února 2013 v 20:25 | Reagovat

Moc hezké! :-)

7 Zev Zev | Web | 22. února 2013 v 17:43 | Reagovat

Wau, páni, jé to pěkné... :D těším se na další... ;D ;D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama