Miracle of fate - 3.díl

10. března 2013 v 18:07 | Timbrel |  Miracle of fate
Dnes jsem aktualizovala seznam fan fiction, kam přibyly dvě povídky, které se připravují. Upřímě ani nevím, kde se ve mně ty nápady berou. Love inappropriate je v průběhu psaní a I call it love se pořád připravuje a dolaďuje.



,,Abbie, konečně vstaň a pohni tou kostrou, nebo tě máma zabije,'' křikl Toby do místnosti.
Nuceně jsem otevřela oči a promnula si je. Rozhlédla jsem se po místnosti. Ležela jsem v posteli, v mém pokoji a bylo devět hodin. Přece jen se mi to muselo zdát, není možné, abych pomáhala vlkovi. Toby prásknul dveřmi, nadskočila jsem. Vylezla jsem z postele a vešla do koupelny. Měla jsem rozcuchané vlasy a velké opuchnuté oči. Zapnula jsem kohoutek, z kterého začala téct voda. Prohlédla jsem si svoji ruku, byla celé rudá, až hnědé barvy. Strčila jsem jí pod tečící vodu, ale barva nešla dolů. Začala jsem ji drhnout mýdlem, jarem, octem i odličovačem. Nic z toho nepomohlo. Moje ruka páchla po krvi a vypadala děsně. Připadala jsem si jako člověk, který má potetovanou celou ruku. Opláchla jsem si obličej, na kterým nebyla ani zmínky po krvi. Vyčistila jsem si zuby a vrátila se do pokoje. Záclony u otevřeného okna začaly vlát ve větru, který se přiřítil do pokoje. Zavřela jsem okno a upravila záclony do původního stavu. Ze skříně jsem vytáhla džíny, bílé tílko a černý svetřík. Stáhla jsem si vlasy do vysokého culíku a ušklíbla se nad svým outfitem v zrcadle. V chlupatých papučích jsem sešla dolů. Všude bylo zapnuté topení. V kuchyni seděl u stolu táta, který se drkotal zimou i s dekou, kterou měl natáhlou přes sebe. Při tom všem se snažil vypít svou kávu. Toby si prohlížel časopis, který obsahoval prostitucký obsah, ale zakrýval ho časopisem o autech. Netušící máma si prohlížel Tobyho s pyšností, že její syn aspoň něco čte. Z lednice jsem vytáhla džus, který jsem nalila do sklenice.
,,Abbie, co to máš na ruce?'' prohlídla si máma moji ruku, která teď svírala sklenici s džusem.
,,Já..Já, ni-nic,'' vykoktala jsem ze sebe a víc stáhla rukáv svetříku před červenou ruku.
Posadila jsem se na židli, napila se džusu a najedla se. Stav rodiny u ranní snídaně se nezměnil.
,,Máte dneska něco s Jonasem v plánu?'' optal se mě táta, když konečně dojedl svoji porci snídaně.
,,Nemáme,'' zakroutila jsem hlavou a odnesla ze stolu nádobí.
,,Tak to by jste mohly vzít tetičku Ruth do centra,'' navrhla máma, která se před nějakou chvilkou začetla do knihy od její oblíbené autorky, která psala romány určené pro tip žen, jako je máma.
,,Ne, to je dobrý. Najdeme si lepší zábavu,'' nesouhlasila jsem. Ze spížky jsem vytáhla balíček arašídů.
,,Myslím, že to není špatný nápad. Tetička Ruth tu bude co nevidět, tak ať jsi připravená,'' souhlasil s mámou můj zimou třesící se táta. Jen jsem pr Jen jsem protočila oči. Odešla jsem z kuchyně do mého pokoje. Ustlala jsem si postel, na kterou jsem pak položila černou deku. Z pokoje jsem neměla dobrý pocit. Bylo to jakoby jste byly někde jinde. Pryč. V cizím prostředí, které vám není zrovna sympatické. Ale i tak jsem to tady milovala. Sice ne už jako předtím, ale mám tady ke všemu nějaké pouto. Do ruky jsem si vzala kabelku, v které byly ty nejpřirozenější věci pro mou potřebu. Seběhla jsem schody. U vchodových dveří se vítala tetička Ruth s Jonasem a rodiči. Usmála jsem se, když jsem přistoupila k hloučku lidí.
,,Ahoj Abbie, vyrostla si. Jsi velice krásná, máme si toho co říct. Jsem ráda, že zrovna ty mě budeš provázet tím úžasným městem,'' utlačovala mě v nepříjemném objetí teta Ruth. Potom co mě pustila, jsem se začala navlíkat do kabátu. Na hlavu jsem si nasadila čepici, jenže krk jsem si už nemohla omotat šálou. Chyběla mi.
,,Mami, nemůžeš mi půjčit nějakou šálu?'' zeptala jsem se nevinně postávající mámy u otevřených dveří.
,,Žádnou šálu ti nepučím, neměla si ji ztratit. Kup si nějakou ve městě,'' odbila mě, aniž by se nějak snažila mi věnovat pozornost. Bylo vidět, že se mě snažila zbavit. Vlastně se jí ani nedivím. Vyšli jsme s Jonasem a tetou Ruth na ulici. Vydaly jsme se do centra, kde pobíhaly matky s malými dětmi, které nutně potřebovali něco koupit. Teta Ruth se kochala každou výlohou. O každé z nich diskutovala s Jonasem, který navenek vypadal, že mu to nevadí. Sedla jsem si na lavičku. Povytáhla jsem rukávy všech vrstev, které zakrývaly moji krvavou ruku. Zhluboka jsem polkla. V kabelce se ozval tón oznamující zprávu.
Dokážou ti pomoci jenom oni. Jeden z nich je blízko, měj oči otevřené. -M
Na chvilku jsem zavřela oči a zhluboka dýchala. Někdo mi musel číst myšlenky. Zastrčila jsem mobil do kabelky. Znovu jsem si vzpomněla na ležící zvíře v lese. Možná se mi to opravdu jen zdálo, ale co ta ruka? Pochybuji, že se to tam jen tak objevilo. Nasadila jsem si čepici víc na čelo. Na krk mi byla opravdu zima. Šála dokazovala, že se mi to nemohlo zdát. Chyběla mi, stejně jako teplo sálající z kožichu zvířete. Musela jsem se sama obejmout. NA protější straně náměstí se procházel muž v černém dlouhém kabátě. Nebylo mu vidět do tváře, ale mého pohledu si musel všimnout. Rychle jsem vstala z lavičky a kráčela pryč. Ucítila jsem divný pocit v žaludku. Moje nohy mě vedly pryč z centra. Otočila jsem se za sebe, kde kráčel muž v semišovém kabátě. Vrátila jsem hlavu do původní pozice. Šla jsem pořád dál, kam to šlo. Pomalu jsem se začala ztrácet. Zastavila jsem se u starého velikého domu. Okenní rámy byly bez skla. Dveře domu byly zatlouknuté prkny a schody od dveří měly díry. Celý dům byl ze dřeva, které pomalu avšak už rychle odcházelo. Něco mi velice připomínal. Nějaké místo nebo snad vzpomínku? Vzpomínku s dějem, že zrovna tady někdo unesl Katrin? Pocítila jsem strach, kterého se nikdy nezbavím.
,,Tohle je zakázané místo, neměla by si sem chodit,'' pronesl někdo postávající vedle mě, aniž bych to věděla. Musel stát hodně daleko. Nebyla cítit jeho přítomnost. Otočila jsem svůj pohled na něho. Díval se na dům, stejně jako já. Ale z chodníku, ne z našedlé trávy.
,,Nikdo tu nebydlí, nikomu to nepatří. Tím pádem můžu stát kde chci,'' řekla jsem na oplátku, ale svědomí mi radilo utíkat.
,,Velice se mýlíš,'' přistoupil ke mně zezadu. ,,Je to nejtajemnější místo tady, měla by si pociťovat strach. Který tě však už nějakou dobu tíží, nemám pravdu?'' řekl tajemným hlasem, až mi z toho naběhla husí kůže. Mobil v kabelce ohlašoval novou příchozí zprávu.
Nezahrávej si s cizí hračkou. Je to nebezpečné. -M
,,Něco zajímavého?'' pořád se mnou mluvil. Nevěnovala jsem mu pozornost. Neměla jsem k tomu vlastně ani důvod. Nejen že jsem měla strach z domu, který se tyčil před mnou, ale i ze zprávy.
,,Nic pro tebe,'' zamračila jsem se a otočila se k němu. ,,Můžeš mi říct, proč mě sleduješ?'' vyložila jsem mu svoji otázku. Jeho odpověď mě velice zajímala. Neodpověděl mi, jenom sklopil pohled. Krokem se vydal zpět. Jeho kroky byly pomalé, souměrné a pasovaly k postavě. Okraj černého kabátu, který dominoval havraním vlasům se mírně povznášel ve větru. Ruce si založil do kapes a zahnula za roh. Otřepala jsem se. Pohled na něho byl tak tajemný. Ještě jednou jsem pohlédla k domu. Postoupila jsem o tři kroky blíž ke schůdkům před zabušenými dveřmi. Vyšla jsem schody a zastavila se před dveřmi. Moje kroky se vydali obejít dům. Podél stěny domu se táhla krvavá stopa. Barva krve byla hnědá, tudiž to nemohla být čerstvá krev. Na druhé straně domu byly otevřené dveře. Před nimi byly na podlaze krvavé stopy, tentokrát čerstvé krve. Překročila jsem je a vešla. Všechno uvnitř bylo ze dřeva. Stejně jako venku. Dům musel být sto let starý. Na všech věcech uvnitř byl usazený prach. Naproti dveřím se tyčila obrovská knihovna. Všechny knihy v ní měly hřbety od veliké vrstvy prachu. Podlaha netrpně vrzla. Od dveří zavanul chlad, stejný jako v lese. Ve dveřích stál chlapec s zahalenou tváří. Ruce měl schované v kapsách jeho kožené bundy. Jeho kudrnaté vlasy se pohubovali ve vzduchu. Spadly mu nějaké kudrliny do obličeje, který nebyl vůbec vidět. Vytáhl z kapes kabátu jednu ruku a odhrnul je zpátky na jejich místo. Jeho velikou dlaň vložil zpátky do kapsy.
,,Nemáš tu co dělat,'' jeho chraplavý hlas mi duněl v uších.
,,Já...,'' nebyla jsem schopná slova. Vždycky jsem měla nějaké slova pro určitou situaci, ale teď ne?
,,Radím ti, jdi odtud pryč,'' v jeho hlase bylo poznat rozhrčení. Se sklopenou hlavou jsem přišla ke dveřím. Chlapec, nebo snad muž odvrátil ještě více pohled. Děsil mě, stejně jako tenhle dům. Když se na mne nepatrně podíval, poskvrněná ruka mě zapálila. Celá ruka mě začala štípat. Skoro až hryzat. Svírala mě v ukrutných bolestech. Chytla jsem si druhou rukou pálící ruku a vyběhla ven. Bolelo to, hrozně. Do očí se mi rvaly slzy. Rozeběhla jsem se po mýtince, za kterou leželo jezírko. Strhla jsem ze sebe kabát, svlékla svetřík a ruku vložila do chladné vody. Ruka mě začala ještě více pálit. Slzy mi začaly téct po tvářích, které byly plné tepla. Vytáhla jsem ruku z vody, která tomu vůbec nepomáhala. Svojí druhou rukou jsem jí svírala. Nejen že mě pálila ruka, ale byla mi zima. Vedle mě se octl chlapec, který mi tolik z toho domu naháněl strach. Chytl moji ruku do jeho dlaně. Moje ruka nebyla rudá, ale chytla fialovo-černou barvu. Vytáhl ze svého kabátu béžovou šálu. Začal jí obvazovat ruku, díky které jsem všude cítila bolest. Pevně uzel utáhl. Byla to moje šála, ale však bez jakéhokoliv pošpinění. Nebyla na ní ani zmínky krve. Posadil se vedle mě a svoje nohy, které obtahovaly úzké černé džíny, natáhl před sebe. Bolest se začala snižovat, už mě tolik ruka nepálila a nebodala. Na záda mi vanul chlad. Chlapec vedle mně mi na záda přehodil můj kabát. Musela jsem se mu podívat do jeho tváře. Byl to ještě větší chtíč, než ten včera. Očima jsem zabloudila na jeho tvář. Musela jsem na sucho polknout.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ash Ash | 10. března 2013 v 19:03 | Reagovat

první komentář, wohou!:3:DD Je to sice dlouhý, ale dokonalý') Bože, už se těším, až popíšeš to co viděla:3

2 Trevy Trevy | 10. března 2013 v 20:15 | Reagovat

Krásný!:)

3 denisa denisa | 11. března 2013 v 20:28 | Reagovat

uzasna uz sa tesim na dalsiu :)

4 .:Aník:. .:Aník:. | Web | 11. března 2013 v 21:10 | Reagovat

super...:) tesim se na další...:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama